Svátek: Nechat umírat rodiče samotné je pro nás normální, prvobytným kulturám máme co závidět

Člověk by si měl uvědomit, že na některé věci už není čas, a pokud je v rodině s někým rozhádaný řešit to dřív, než bude pozdě, říká režisér Dan Svátek. Ten se tématem rodinných vztahů zabývá v novém filmu Dvě slova jako klíč, který natočil podle knižní předlohy Josefa Formánka a prostřednictvím postav jím navazuje na jejich předchozí spolupráci na Úsměvech smutných mužů. Drama vznikalo v Indii, Dánsku, Francii, USA nebo Indonésii. A právě setkání s obyvateli ostrova Siberut, kteří ve snímku také hrají a svou přirozeností plynoucí z neznalosti filmu jako média zdárně sekundují Ivanu Fraňkovi a Davidu Švehlíkovi, na něj silně zapůsobilo. „To, jak se chovají ke svým dětem a blízkým, nebo k umírajícím, jim můžeme závidět,“ je přesvědčený.
00:00 Film, o kterém je lepší nemluvit
01:21 Návaznost na Úsměvy smutných mužů
02:09 Rozpočet a filmové triky
03:51 Spolupráce s Josefem Formánkem
05:11 Natáčení s Mentavajci
08:33 Film, který může změnit váš život
10:11 Vyjednávání s Pierrem Richardem
12:37 Cesta k Zápisníku alkoholičky
15:16 Překvapivá Tereza Ramba
17:28 Další plány