Češka na Ukrajině: Na frontě je to horší a krvavější, slepuju táty od rodin, aby vůbec přežili

Žádná fotka, ani video nedokážou zachytit, co se děje na ukrajinském bojišti, říká 21letá Karolína, která odtud právě přijela. Realita dalece předčila její očekávání, připravená na ni nebyla. Je horší, intenzivnější, krvavější. Těžko sdílet zkušenost, kdy tělo zažívá takový stres, že se žaludek svírá a nutí člověka zvracet, aby ze sebe dostal hnus, kterého je svědkem. „Když to vidíte a v mém případě medičky na to šaháte a jste toho součástí, tak se to nedá vůbec přenést,“ přiznává dobrovolnice z projektu Phoenix, jež na frontě „slepuje“ vojáky a převáží je do nemocnice. Aby zachránila jejich životy, riskuje ten svůj. „To, že někdo krvácí, má amputovanou nohu a my ho zachráníme, že neumře táta od rodiny, je to něco, co je možná i trochu návykové, ale smysl v tom vidím.“
00:00 Návraty domů
01:06 Proč odjela na Ukrajinu a co čekala
03:00 Jak se vyrovnává s tím, co vidí
04:58 Způsob fungování
08:01 Nejtěžší zážitek
10:40 Komunikace s Ukrajinci
11:20 Specifika bojové medicíny
12:19 Zraněný český dobrovolník
13:18 Vznik projektu Phoenix
16:02 Podpora ze Západu
17:33 Vystoupení z anonymity
19:55 Návrat na frontu