V dobytčích vagonech, které se používaly k deportaci Židů z Terezína do Osvětimi, nebyla žádná toaleta pouze kbelík, který během několika hodin přetekl. Zápach moči a exkrementů přispíval k pocitu ponížení a utrpení deportovaných. Chybějící jídlo, voda a pořádné větrání, způsobily, že několik deportovaných zemřelo dříve, než vlaky dorazily do cíle. Cesta trvala den a noc, všude ležel sníh a pro Evelinu to bylo poprvé v životě, kdy cestovala tak daleko. Transport doprovázely ozbrojené stráže, které měly rozkaz zastřelit každého, kdo se pokusí o útěk. Evelína si uvědomila, že prohráli, a zachvátil ji takový strach, že začala hystericky křičet a plakat. To nejhorší však mělo teprve přijít.
