Vojta Kotek: Smrt táty nastartovala hodně věcí, cítím ho ve mně i synovi. Dolehla na mě tíha světa

Život se mi sesypal, aby se mohl znovu začít skládat, ohlíží se herec, režisér a moderátor Vojta Kotek za uplynulými pěti lety, kdy v červenci 2019 tragicky zemřel jeho otec a on přesně rok nato havaroval na zděděné motorce. Obě hraniční situace na něm zanechaly šrámy, ale paradoxně taky odstartovaly novou etapu. Přestal čekat na to, až život přijde s něčím super, a uvědomil si, že super už to je. Jakkoli ho štve, že si s tátou nikdy nepokecá o tom, jaké je to být rodič, má zvláštní, těžko popsatelný pocit, že je mu pořád nablízku. Ne že by na něj koukal z nebe, mnohem intenzivněji cítí jeho otisk v sobě i ve svém synovi Hubertovi. A taky svoji smrtelnost. Když o tom mluví, neubrání se slzám. Není to jediný emotivní moment našeho povídání. Neskrývá to. V tom, jak žije i co dělá, chce být autentický. Těží z toho i v herectví. Rozplakat se na povel sice uměl odmala, stačí nemrkat, postupem času ale od téhle dovednosti upustil a najel mu místo ní život jako takový. K čemu dalšímu postupně dospěl (i když spousta lidí kolem něj by prý to, co ho potkalo, za dospělost neoznačila), si poslechněte našem v rozhovoru.
00:00 Nečekat, že přijde něco super
02:54 Smrt otce a vážná nehoda
07:37 Náhrobní kámen v garáži
09:25 Otcovství a vlastní smrtelnost
13:25 Odmala veřejným majetkem
20:41 Máme rádi Česko
22:18 Umění vs. pokleslá zábava
26:55 Vtip o Saskii Burešové
CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 60 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR