„Lékař nám sdělil, že už neví, kam Martina dál poslat, aby přišli na to, co se mu děje, a proč se to zhoršuje. Cosi neznámého vězní jeho schopnosti pohybu, reagujeme, jak nejlépe umíme, ale máme zavázané oči. Nepotřebuji od toho utíkat, potřebuji být v týmu svého syna a pomoci mu v uzdravení, ukázal mi smysl života,“ říká Eduard Klimeš. Jeho patnáctiletý syn trpí dosud nepopsaným onemocněním. Na Doniu momentálně běží sbírka na jeho podporu, aby si mohl pořídit pomůcky nehrazené pojišťovnou a dál jezdit vyhrávat na šachové turnaje, které jsou i přes překážky stále jeho největším koníčkem. „Je dobrý, já už se při hře s ním vůbec nechytám, věnuje šachům pět hodin denně,“ dodává.