Tvrdě přestřelila. Tímhle peklem si nechce projít nikdo z vás

Představte si, že sedíte nazí uprostřed náměstí, jste přikovaní k betonu, zoufale křičíte, lidé chodí kolem a ignorují vás. I takhle mohou vypadat pocity, když jste psychicky na dně. Já jsem své neurotické stavy ignorovala 20 let a docela se mi to dařilo. Oddala jsem se práci a statečně bojovala s dlouholetou chronickou nespavostí. Naučila jsem se všechny ty pocity únavy, zloby, lítosti, smutku zatlačovat do pozadí. Děláte-li to dlouho a systematicky, naštosuje se vám v těle časovaná bomba balastu nehorázných rozměrů. Mozek s oblibou obelhává sám sebe, ale jednou to prostě už nevydrží. Ulpíváte-li příliš na vztazích, práci, pokud neustále bojujete s obtížemi v těchto oblastech, pak je třeba si uvědomit, že ve vás není něco v pořádku. Začněte svoje problémy analyzovat hned. Odpovězte si, jestli jste takhle šťastní a proč vůbec žijete tak, jak žijete. Unavené tělo a vystresovaný mozek dávají jasně najevo, že to máte udělat. Tělo na vás neumí promluvit lidskou řeší, promlouvá jinak a my to jako hlupáci odmítáme poslouchat až do doby, než nám rozum nebo orgány vypoví službu nadobro.Já sama jsem ve fázi, kdy docházím na terapie a je to běh na dlouhou trať. Hodně mi pomáhá trávit čas se psem na procházkách, zvířata jsou jako terapeuti naprosto úžasní. Ráno cvičím pozdrav slunci a vyhýbám se negativním zprávám a informacím, i když ten zvyk jako železnou košili je trochu oříšek postupně odpárávat. Jsem pozorovatelem vlastního myšlení a pokouším se nepropadat záchvatům paniky, občas se to zadaří. Věřím, že disciplína a láskyplný přístup k sobě samému je cestou, jak se vyléčit.