„Jsem chlap, co slzami šetří.“ Co ale Michaela Kocába spolehlivě rozbrečí?
9. února 202010 157
Prozradíme, že ho nedojímají jen děti. Má jich kolem sebe hodně, je s nimi rád a jeho nejmladší syn je mladší než nejstarší vnuk. Zařídit, aby děti po rozchodu rodičů trpěly co nejméně, považuje za samozřejmost. „Davídek nebyl nikdy svědkem, že jsme se s Lejlou hádali, před dítětem se musíte ovládnout,“ apeluje na dospělé. Syna si užívá, co to jde, dokonce kvůli němu změnil pracovní režim. Co si zanechal, je „smažení her“ před usnutím. V rozhovoru s Blankou Kubíkovou zabrousí i do dětství. Proč na něj spolužáci pokřikovali „kostelní kryso“? Co z něj chtěl mít tatínek, pro kterého muzika nebyla „dost“? Za co si vysloužil trestní stíhání za pobuřování? S manželkou Američankou by pro něj nebylo těžké odstěhovat se do zahraničí – proč to neudělal ani po zákazu Pražského výběru? A jak mu život změnila věta „Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží”?
