Dotek génia a šachového Mozarta (Ossip Bernstein vs. Jose Raul Capablanca)

Jose Raul Capablanca byl proslulý „strojově přesnou“ hrou, která mu přinesla označení Šachový automat. V dobách své největší slávy prakticky nikdy neprohrával. Šachoví komentátoři jej často označovali přídomkem Neporazitelný: za celou svoji kariéru sehrál 583 partií ve významných turnajích a zápasech, z nichž prohrál 35, většinu ovšem buďto na počátku nebo na konci své kariéry.

Od roku 1914 do střetnutí s Aljechinem (1927) prohrál jen 6 partií. Často byl také nazýván Šachovým Mozartem, neboť jeho hra nezřídka působila dojmem dokonalých šachových kompozic.

Michail Botvinnik o Capablankovi napsal: „Dosáhl překvapující harmonie v propočtu variant, pozičních jemností a obdivuhodné spolupráce figur. V jeho partiích vlastně nebyly vidět jednotlivé tahy, byly to kompozice nádherného prolínání plánu hry, krásných obětních kombinací a jemných pozičních manévrů.“ Pokud šlo o koncovku, která má tradičně pověst disciplíny, jež odhalí skutečného velmistra, tak v ní neměl soupeře.

Capablancova hra byla založena na intuici, měl vrozený talent. Vyznačovala se rychlým uvažováním při budování poziční převahy pomocí malých kombinací a přesnou koncovkou.

Jeho hra byla jednoduchá, logická a přirozená. Měl pověst virtuosa šachové techniky, byl považován za mistra poziční hry a koncovky. Na počátku kariéry bylo jednou z jeho slabých stránek zahájení. Ve srovnání s jinými současníky se málo věnoval studiu teorie a psychologie protihráčů, ale při hře dokázal odhalit jejich slabiny.

Jeho styl ovlivnil pozdější mistry světa Fischera, Karpova a Botvinnika.