Den atentátu na Aloise Rašína (5. leden 1923)

Vrah Josef Šoupal nebyl podle tehdejších zákonů ještě plnoletý, takže unikl trestu smrti a byl odsouzen na 18 let. V průběhu výkonu trestu dostal za kázeňské přestupky ještě dva roky navíc a propuštěn byl tedy až v roce 1943. Zůstal přesvědčeným komunistou, ačkoliv vstup do strany mu nebyl umožněn, protože by ji diskreditoval. Po válce si změnil jméno na Ilja Pravda (původně se chtěl jmenovat Ilja Dněprostroj, což však úřady nepovolily, neboť jim to připadalo příliš bizarní). Zemřel v roce 1959 v Ústí nad Labem ve věku 56 let. Tragický je i osud syna a vnuka Aloise Rašína. Syn Ladislav, radikální vlastenec, byl po roce 1939 zatčen gestapem a odsouzen k trestu smrti. Trest mu byl posléze změněn na 15 let, ve vězení však onemocněl a v březnu 1945, pár týdnů před koncem války, zemřel. Vnuk Aloise Rašína, Peter Rasin, žijící v Londýně, se podle článku na serveru Neviditelný pes přijel podívat do Československa krátce po revoluci, v roce 1990. Na lavičce u Hlavního nádraží byl ale „ubit ocelovou trubkou v rukách recidivisty P. Kuřátka, který byl paradoxně propuštěn díky prezidentské amnestii“. Zajímavé je ještě to, že atentát na Aloise Rašína nebyl prvním pokusem sprovodit ze světa prvorepublikového politika. V lednu 1919 vystřelil další levicový aktivista Alois Šťastný na předsedu vlády Karla Kramáře. Střela jej naštěstí zasáhla přímo do náprsní kapsy, kde měl peněženku a pouzdro na cvikr, a definitivně se odrazila od přezky premiérových šlí.