Den konference ve Wannsee (20. leden 1942)

Z konference ve Wannsee Adolf Eichmann pořídil oficiální zápis, který nechal vyhotovit ve 30 kopiích. Rozeslal je po dvou každému z 15 účastníků schůzky s pokynem, že o nich nesmí vědět nikdo kromě nich a jejich nadřízených. Vzhledem k tomu, že se jednalo o špičky svých úřadů, tak o samotné existenci jednání vědělo v Třetí říši pouze několik desítek osob. Ke konci války také byly před postupujícími spojeneckými vojsky zničeny všechny, až na jednu. V roce 1947 Američané nalezli v archivu ministerstva zahraničí kopii číslo 13 podtajemníka ministra Martina Luthera. Do té doby spojenci pochopitelně netušili, že holocaust byl prováděn na základě nějakého oficiálního rozhodnutí. Už bylo tedy pozdě, aby se dokument stal důkazním materiálem při hlavním Norimberském procesu s nacistickými zločinci (ten se konal 1945-46), ale byl využit v tzv. Následných norimberských procesech (1946-49) , kde už ovšem vůle Američanů tvrdě trestat bývalé nacisty poněkud opadla. Z účastníků konference se tak někteří dožili požehnaného věku a zemřeli až v 80. letech (Hofmann, Klopfer, Leibbrandt).