Vítr přinesl smrt. Smrt diktátorům...

„Jednou v noci začal foukat takový vítr… Babička vždycky říkala, že ,čerti někoho nesou.‘“ Tak začíná své vyprávění Miloň Kučera, který v té době byl z politických důvodů vězněn ve Valdicích. Ráno po oné noci, kdy se okolo věznice prohnal divoký vichr, se rozšířila zpráva o smrti Stalina. Devět dní poté pak zemřel i Klement Gottwald. Krátký film Paměti národa připomíná smrt obou diktátorů z několika různých úhlů pohledu. Na jedné straně pochmurná okázalost režimní tryzny, na druhé rozmanité emoce obyčejných lidí, které se do narežírovaného truchlení nedají sešněrovat. Ať jde o nepotlačitelný záchvat smíchu, který přepadl malého chlapce na čestné stráži u Stalinovy busty, nebo o strach, jenž zažívaly židovské děti v Moskvě, když Stalinova smrt probudila další vlnu antisemitismu. Smrt diktátorů přinášela naději i příležitost ke vzdoru. Druhá polovina filmu je věnována příběhu Ondřeje Stavinohy, horníka z příbramských uranových dolů, který se dvěma kolegy v roce 1978 vyhodil do povětří Gottwaldovu sochu na příbramském náměstí.