Nebyli jsme za notorický šílence, ale všechny nás zavřeli, vzpomíná Petruška Šustrová

Když přijely v srpnu 1968 tanky Varšavské smlouvy, byla Petruška Šustrová (1947) studentkou pražské Filozofické fakulty. Na univerzitě prožila listopadovou okupační stávku, následně s přáteli založila Hnutí revoluční mládeže. Vydávali protestní prohlášení, cyklostylovali protirežimní letáky, navázali kontakt se zahraničím. Před prvním výročím invaze vyzvali veřejnost k pasivnímu odporu. Na přelomu let 1969/1970 bylo devatenáct členů hnutí zatčeno, Petruška Šustrová, která tehdy měla dvouletého syna Ivana, si odseděla dva roky. Po návratu z vězení se zapojila do přepisování textů samizdatové Edice Petlice. Podepsala Chartu 77, byla u vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V roce 1985 byla jednou z trojice mluvčích Charty 77. V listopadu 1989 spoluzakládala Informační servis, je autorkou jeho úplně prvního článku. Po sametové revoluci zasedala v občanských komisích, které prověřovaly bývalé příslušníky StB. V letech 1990–1992 se jako náměstkyně ministra vnitra podílela na přípravě lustračního zákona a lustracích. Později se vrátila k novinařině. V letech 2008–2013 působila v Radě Ústavu pro studium totalitních režimů. Je novinářka, publicistka a překladatelka.