„Pracovali se strachem, a když jste ho neprojevil, nevěděli, kudy kam,“ vzpomíná Eda Kriseová

Válku její pražská rodina prožila u venkovského hospodáře, i pak za ním jezdila na prázdniny. Když mu statek znárodnili, těžce to nesla. Vystudovala žurnalistiku, přispívala do Mladé fronty a Mladého světa. Protože jako jediná z redakce uměla anglicky, dělala rozhovor s Američanem, který si říkal Ostwestman. Tento rozhovor vzbudil pozornost StB, tlačila na ni, marně, aby mu ukradla deník. Po roce 1968 pracovala v Literárních listech, normalizační moc je ale brzy zakázala a Eda Kriseová už publikovat nesměla. Psala beletrii do samizdatu, který vydávali lidé z okruhu budoucího prezidenta Václava Havla. Vypomáhala v léčebně pro pacienty s těžkou schizofrenií a maniodepresivní psychózou. Během revoluce dělala Havlovi mluvčí, pak s ním šla na Hrad, nejdřív jako poradkyně pro kulturu, později dostala na starost vyřizování milostí a stížností na příkoří, která lidem komunistický režim způsobil.