„To byla provokace, že jsem přímo na fakultě uklízela,“ říká Jiřina Šiklová o vyhazovu z práce

Jiřina Šiklová (1935) vystudovala historii a filosofii na Karlově univerzitě. V roce 1956, po XX. sjezdu Komunistické strany sovětského svazu, kde Nikita Chruščov odsoudil diktátorské praktiky svého předchůdce J. V. Stalina, vstoupila do komunistické strany. V polovině 60. let spoluzakládala katedru sociologie na Filosofické fakultě UK. V roce 1969 podporovala studenty při okupační stávce, podporu u ní našli také v době, kdy se upálil Jan Palach. V témže roce vystoupila ze strany a byla vyhozena z fakulty. Pracovala pak na fakultě jako uklízečka, pokračovala v samostudiu a dávala konzultace studentům. Na začátku 70. let našla místo jako sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze, kde inkognito pomáhala zpracovávat výzkumné práce. Souběžně spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování ilegálních tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1977 po něm převzala práci hlavní spojky, kterou vykonávala až do roku 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob. Jiřina Šiklová byla obviněna z podvracení republiky. Po propuštění v roce 1982 pašování literatury obnovila. Po revoluci 1989 začala opět přednášet a iniciovala založení katedry sociální práce na filosofické fakultě, kterou do roku 2000 vedla. Založila také Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze.