To hlavní byla snaha přežít. V celku, ne jako klanící se troska, říká Dana Němcová

V 50. letech vystudovala Dana Němcová (1934) psychologii na Karlově univerzitě. Zde poznala Jiřího Němce, také budoucího psychologa, filozofa a významného katalického intelektuála. Měli spolu sedm dětí. Po okupaci v roce 1968 narychlo odjeli (s kamarádkou a všemi dětmi trabantem) do Rakouska a vyčkávali, jak se situace vyvine. Nakonec se vrátili do Prahy. Za normalizace se spřátelili s undergroundovou komunitou. Jejich velký byt v Ječné ulici se stal pověstným místem setkávání. Když režim uspořádal soudní proces se skupinou The Plastic People of the Universe, Němcovi s dalšími sháněli pro zatčené podporu mezi osobnostmi české vědy a kultury. Právě z této aktivity se pak zrodila Charta 77, již Němcovi podepsali mezi prvními. Následovala soustavná šikana, výslechy, domovní prohlídky, vyhazov z práce. Přesto Dana Němcová spoluzaložila Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) - dokumentoval perzekuci a posílal zprávy do zahraničí. V roce 1979 byla zatčena a odsouzena za podvracení republiky, na několik měsíců byl uvězněn i Jiří Němec. Později emigroval. Po listopadu 1989 byla krátce poslankyní, vedla správní radu Výboru dobré vůle Olgy Havlové a pracovala v Poradně pro uprchlíky. V roce 1998 dostala prezidentskou medaili Za zásluhy.