František Skála (1956) patří v Čechách k nejznámějším umělcům generace, která se na výtvarné scéně etablovala na přelomu 80. a 90. let na neoficiálních výstavách.
Poetika jeho hravých instalací a objektů má své kořeny v oblasti nonsensu, fikce, důrazného znevažování kontextů a především výhradním užíváním „neuměleckých“ materiálů a postupů.
Od pádu komunistického režimu patří k nejoblíbenějším umělcům a jeho tvorba takřka zlidověla. V roce 1993 reprezentoval Českou republiku na Benátském bienále. Velkou retrospektivní výstavu mu uspořádala Národní galerie v roce 2017.
