Vytvořil jsem si svou osobní paralelu, vysvětluje sochař Stanislav Kolíbal
Stanislav Kolíbal (1925) je doyenem českého minimalistického sochařství a umělcem, jehož
tvorba rezonovala rovněž na zahraniční umělecké scéně. Studoval na počátku padesátých let
na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, má také scénografickou průpravu z Divadelní
akademie múzických umění. Po pádu železné opony se stal jedním z nových profesorů na
Akademii výtvarných umění v Praze, kde vychoval řadu zajímavých osobností. Je známý
svými monochromními minimalistickými objekty-stavbami, jejichž hmoty geometricky
vymezují prostor se silným transcendentním účinkem. Již od 60. let dosáhl jako jeden z mála
autorů mezinárodního úspěchu a byl zván zahraničními kurátory na významné přehlídky
v Evropě i USA. Jako první Čech absolvoval v letech 1998-99 prestižní rezidenční pobyt
německé DAAD v Berlíně. V roce 2012 se uskutečnila jeho největší retrospektivní výstava
v Jízdárně Pražského hradu a v roce 2019 reprezentoval Českou republiku na Benátském
bienále.
Stanislav Kolíbal vzpomíná na život v komunistickém Československu s jistou hořkostí.
Zároveň se vyznává ze své víry v silnou tvůrčí a intelektuální vůli, kterou lze překonat i velmi
nepříznivé životní okolnosti.