Nekomunikují, trpí ve svém uzavřeném světě, ubližují sobě i druhým a vyžadují nepřetržitou péči. Lidé s nízkofunkční formou autismu představují pro doktory stále tak trochu záhadu, pro své opatrovníky vyčerpávající výzvu. Často to jsou rodiče, z nichž většina marně čeká na instituci, která jejich dětem místo sedativ a upoutání na lůžko nabídne profesionální pomoc, adekvátní terapii a naději pro sebe i své děti prožít kvalitní život.
