Děsivá poprava bestiálního vraha, zloděje a slovenského premiéra za 2. světové války Vojtecha Tuky

Tuka vinu popíral a tvrdil, že nikdy nejednal ve zlém úmyslu. Naopak podle svých vlastních vyjádření měl jednat pod vlivem událostí a pro dobro slovenského národa. Tuka prohlásil, že vycházel z historického omylu, že po mnichovské dohodě se Slovensko může zachránit jen tím, že bude mít dobré vztahy s Německem. Tuka tvrdil, že vzhledem k historickým okolnostem vlastně ani nemohl jednat jinak a že nikdy neusiloval o samostatnost Slovenska. Na obvinění, že se v únoru 1939 dokonce setkal s Hitlerem, Tuka odpověděl, že ani předem nevěděl, s kým se v Berlíně setká. Popřel také, že by inicioval nebo se podílel na svolání salcburských jednání s tím, že jednání organizovala německá strana a on chtěl pouze poděkovat Hitlerovi za to, že mu poslal telegram k narozeninám. Podle svědectví Vojtech Tuka na soud prakticky rezignoval a "více se věnoval modlitební knížce a růženci". Na svou obhajobu Tuka několikrát uvedl, že prezident Jozef Tiso s jeho jednáním souhlasil nebo o něm byl alespoň informován. Během svého posledního projevu Tuka přiznal, že svým jednáním způsobil škodu, ale zopakoval, že vždy jednal s úmyslem sloužit národu. Na závěr vyjádřil lítost nad svými činy a požádal soud o mírnější trest s ohledem na to, že je "nešťastný, neškodný a zlomený starý muž".