Při svém útěku v dubnu 1945 měl u sebe Schaap tašku plnou cenností od svých obětí. Co se do tašky nevešlo, dal do úschovy své ženě a nevlastní dceři. Po válce řada svědků – obětí i bývalých kolegů – potvrdila, že krádeže, vydírání a rabování patřily k Schaapovu běžnému chování. Jeho manželka Maria Hendrika byla po válce obviněna z toho, že od něj převzala ukradený majetek obětí. Schaap sám byl dopaden a odsouzen k trestu smrti za zločiny, které spáchal během války. V zoufalé snaze zachránit si život zažádal Pieter Schaap, který během své hrůzovlády neměl se svými oběťmi slitování, o milost.
