Jeden z mála přeživších členů Sonderkommanda, slovenský vězeň Filip Müller, popsal Mollova zvěrstva do největších podrobností. Müller mimo jiné informoval o sadistické zábavě Molla, tzv. žabím plavání. Toto smrtící trýznění vězňů spočívalo v tom, že Moll vybrané oběti nahnal do jedné z hasících nádrži, která byla vedle krematorií, a pod hrozbou zbraně je nutil, aby v něm za neustálého kvákání plavali, dokud nezemřou vyčerpáním. Müller také vzpomínal, jak Otto Moll vymýšlel táborové hry, jako například "rozbíjení cihel". Při této "hře", musely dvě skupiny vězňů za určitý čas rozbít co nejvíce cihel a členové poraženého týmu byli poté Mollem na místě zastřeleni. K Mollovým sadistickým praktikám patřilo také mlácení lidí palicemi a železnými tyčemi nebo házení vězňů na elektrické ploty.
