Poprava sadistické dozorkyně z nacistických táborů Osvětim a Bergen Belsen - Elisabeth Volkenrath

Vězni během pochodů smrti nedostávali téměř žádné jídlo a to se nezměnilo ani po příchodu do tábora Bergen Belsen. Tábor byl tak přeplněný, že v zimních měsících, kdy mrzlo, museli vězni spát vsedě na podlaze a nějak se podělit o pouhých 200 přikrývek v táboře s desítkami tisíc vězňů. Kvůli hladu, žízni a vypuknutí epidemie skvrnitého tyfu se průměrná denní úmrtnost vězňů pohybovala mezi 250 a 300 osobami. I v takto drsných podmínkách se Volkenrath vyžívala v bití napůl vyhladovělých vězňů. Jednou přistihla těžce nemocnou dívku, jak si bere zeleninu, a přinutila ji, aby si klekla a držela zeleninu nad hlavou. Když asi po čtyřech hodinách už nedokázala udržet ruce nahoře, Volkenrath ji bila gumovým obuškem po hlavě, zádech a nohou. Dívka upadla do bezvědomí a nikdo jí nesměl pomoci. Ležela tam až do setmění.