Svítek z kopřiv

Při výzkumu archaických a tradičních technologií zpracování přírodních materiálů velmi často narážíme také na zužitkování mnoha přírodnin k jiným účelům než k upotřebení na zhotovení rozmanitých artefaktů. Zejména při řešení projektu „Kopřiva. Plevel, který šatil“ jsme nacházeli množství dokladů o využití nejen kopřiv, ale i velkého množství dalších divokých rostlin či jejich součástí, ke konzumaci a přípravě pokrmů. Především ve venkovském prostředí velmi dlouho přetrvával princip sběru, kdy lidé čerpali suroviny z přírodních zdrojů. Jednalo se o doplňkové získávání potřebných živin a také o zdroj vitamínů a minerálů nezbytných po dlouhém zimním období. Na důležitosti tyto živiny nabývaly v extrémních situacích, kdy se lidem nedostávalo základní potravy. Význačný český kulturní historik a etnograf Čeněk Zíbrt (1864 – 1932) v roce 1917 vydal naprosto ojedinělou knížku „Česká kuchyně za dob nedostatku před sto lety“. V ní přestavil řadu receptů a historických poznatků, které měly v době první světové války sloužit jako příkladné poučení i možná inspirace. Některé návody by dnes mohly být vnímány až jako ohrožující na zdraví, jiné jsou podnětné i v současné době. K těm, které mohou tvořit vhodnou složku našeho jarního jídelníčku, patří i recept na zahradnický svítek: Usekej na drobno vopenec (popenec), žihavky (kopřivy), špinák (špenát), to uvař v polívce, a když vařené bude, slej trochu polívky, vyndej to na rendlík, vraz do toho, co vidíš a máš, vajec, něco malounko mouky. Okořeň zázvorem, dej na nějaký omastek a tak to dobře osmaž.