Rozkoukávám se ve zšeřelé kavárně… a najednou stojí přede mnou. Místo kouzelného pláště Rumburaka hnědý zimník a lehce potutelný úsměv. Pije vodu s citrónem a líčí mi předvánoční kličkování mezi natáčením Sanitky 2 a křty několika CD, která namluvil. Pak mu nečekaně přeskočí hlas a vyšije bleskový dialog se svou matkou na téma vlastního porodu.
