Když byl Adam malý, maminka ho podezřívala, že je lenivý, protože nechtěl sedět, lézt ani si stoupat. Brzy však přišla rána v podobě diagnózy spinální svalové atrofie. I když rodiče věřili, že se problém rozcvičí, postupem času přišlo smíření, že se synův stav bude jen horšit. Ale i přes nepřízeň osudu je Adam velmi pozitivní, pracuje, pomáhá ostatním a ve školách přednáší o tom, jak se žije lidem s postižením.
